ASCII tabulka
Charakteristika
ASCII tabulka (název je odvozen z anglického American Standard Code for
Information Interchange, v překladu: americký standardní kód pro výměnu informací. Jedná se tabulku kódů, která vytváří
standard pro znaky anglické abecedy (dáno historickým vývojem výpočetní techniky) a další znaky používané v informatice. Z hlediska používání se jedná znakovou sadu,
která byla všeobecně akceptována ve výpočetní technice, řízení, programování. Z této tabulky pak vycházejí další standardní kódy.
Tabulka se skládá ze všech potřebných znaků, které jsou tisknutelné (písmena, číslice, závorky, matematické symboly, atd...), znaménka pro interpunkci,
speciální znaky. V první části tabulky je definována skupina netisknutelných kódů, což jsou řídící znaky určené pro řízení periferií, např. tiskáren a dálnopisů.
Základní ASCII tabulka obsahuje pouze 128 kódů, pro které postačí 7 kódových bitů. Poději byla tabulka rozšířena na 255 kódů (8 kódových bitů) a toto rozšíření
se využilo pro další znaky, semigrafické znaky nebo pro znaky národního prostředí (např. dříve oblíbená čeština Kamenických). Rozšíření o těchto 128 znaků je ale
nedostačující, protože národních znaků (jen v Evropě) je daleko větší. Z tohoto důvodu byly vytvořeny národní kódové ISO tabulky. Prakticky je závazná pouze základní
ASCII tabulka, tedy znaky 0-127, znaky 128-255 nejsou jednoznačně definovány.
Historie
Americký standardní kód pro výměnu informací nebo kód ASCII byl vytvořen v roce 1963 společnostní "American Standards Association" nebo "ASA",
která byla přejmenována v roce 1969 "Americký Národní Standardizační Institut" nebo-li "ANSI". Kód tabulky vznikl změnou
uspořádání a rozšířením sady symbolů a znaků, které byly již dříve používány v telegrafii firmou Bell. Zpočátku tabulka obsahovala pouze velká písmena a čísla.
V roce 1967 byla přidána i malá písmena a některé řídící znaky a tabulka vstoupila ve známost pod označením US-ASCII se kódy 0 až 127. Tato kódová sada s pouhými 128
znaky byla vydána jako standard v roce 1967 a obsahovala všechny potřebné znaky pro psaní v anglickém jazyce.
V roce 1981 IBM vyvinula rozšíření 8bitového ASCII kódu s označením "kódová stránka 437". V této verzi byly nahrazeny některé zastaralé řídící znaky pro
grafické znaky. Bylo přidáno dalších 128 znaků s novými symboly, znaky, grafikou a latinskými písmeny, všemi interpunkčními znaky a znaky potřebnými k psaní textů
v jiných jazycích, například španělštině. Tímto způsobem byly přidány znaky ASCII v rozsahu od 128 do 255.
Společnost IBM zahrnula podporu této kódové stránky v hardwaru modelu 5150, známého jako "IBM-PC", považovaný za první osobní počítač. Operační systém
tohoto modelu "MS-DOS" také použil tento rozšířený kód ASCII. Téměř všechny počítačové systémy dnes používají kód ASCII k reprezentování znaků a textů
alespoň na úrovni BIOSu.
|
Základní ASCII tabulka
Řídící kódy ASCII
Tyto řídící (netisknutelné) znaky, tabulka 1a, jsou určeny pro řízení tiskárny nebo dálnopisu. V současnosti se z nich využívají pouze některé
(v tabulce zvýrazněny). Poněkud širší využité těchto kódů je využíváno u sériové komunikace.
| Dec | Hex | Zkratka | Význam |
| 0 | 00 | NUL | NULL character - "nic", prázdný znak |
| 1 | 01 | SOH | Start of Header – začátek hlavičky |
| 2 | 02 | STX | Start of Text – začátek textu |
| 3 | 03 | ETX | End of Text – konec textu |
| 4 | 04 | EOT | End of Transmission – konec vysílání |
| 5 | 05 | ENQ | Enquiry - dotaz (žádost o komunikaci) |
| 6 | 06 | ACK | Acknowledge – kladné potvrzení (připravenosti ke komunikaci) |
| 7 | 07 | BEL | Bell (zvonek dálnopisu) |
| 8 | 08 | BS | Backspace - návrat o 1 znak zpět |
| 9 | 09 | HT | Horizontal Tab - tabulátor, horizontální posun na další sloupcovou pozici |
| 10 | 0A | LF | Line feed - odřádkování, posun na další řádek |
| 11 | 0B | VT | Vertical Tab - vertikální tabulátor |
| 12 | 0C | FF | Form Feed - posun na novou (další) stránku |
| 13 | 0D | CR | Carriage return - návrat vozíku (tiskové hlavy) na začátek řádku |
| 14 | 0E | SO | Shift Out |
| 15 | 0F | SI | Shift In |
| 16 | 10 | DLE | Data Link Escape – používá se pro kódování speciálních znaků |
| 17 | 11 | DC1 | Device Control (XOn) - jako XON and XOFF v softwarovém handshakingu |
| 18 | 12 | DC2 | Device Control - jako XON and XOFF v softwarovém handshakingu |
| 19 | 13 | DC3 | Device Control (XOff) - jako XON and XOFF v softwarovém handshakingu |
| 20 | 14 | DC4 | Device Control - jako XON and XOFF v softwarovém handshakingu |
| 21 | 15 | NAK | Negative Acknowledge – negativní potvrzení / zamítnutí (žádosti o komunikaci) |
| 22 | 16 | SYN | Synchronous Idle |
| 23 | 17 | ETB | End of Transmission Block – konec přenosového bloku |
| 24 | 18 | CAN | Cancel – zrušení |
| 25 | 19 | EM | End of Medium – konec média |
| 26 | 1A | SUB | Substitute – substituce |
| 27 | 1B | ESC | Escape - zrušení/změna |
| 28 | 1C | FS | File Separator – oddělovač souboru |
| 29 | 1D | GS | Group Separator – oddělovač skupiny |
| 30 | 1E | RS | Record Separator – oddělovač záznamu |
| 31 | 1F | US | Unit Separator – oddělovač jednotek |
|
Tabulka 1a
Řídící kódy tabulky ASCII.
| Poznámka |
U znaků CR, LF dochází k nejednoznačnosti použití podle toho, v jakém systému jsou aplikovány ...
Unix, Linux, Apple Mac OS X používají pro odřádkování pouze kód LF (bez CR).
DOS, Windows používají pro odřádkování kód CR + LF.
Apple před Mac OS X používal pro odřádkování pouze kód CR. |
|
